Diskriminaci v EU zamezí povinné burky

Časy, kdy člověk nedostal práci jenom kvůli barvě pleti, pohlaví, pleši, malomocenství či špinavým uším brzy pominou. Eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová, která v Bruselu řídí svou vivisekci, přesvědčila Evropský parlament, aby schválil povinné nošení burky pro všechny obyvatele EU včetně mužů, dětí a politiků. Původní nápad pokutovat firmy za to, že ve vedení nemají dost žen, jí nakonec přišel jako málo účinný. „Dnes není problém, aby se muž nechal přešít na ženu. A nebezpečná kombinace rozumu, síly a krásy by pak vytlačila z trhu ženy skutečné,“ zdůvodňuje Redingová změnu strategie a pokračuje: „Zato v burce budou mít všichni uchazeči o práci stejnou šanci, že je od pohovoru vyhodí.“ Jakoukoliv svou osobní angažovanost odmítá: „Nedělám to kvůli vlastnímu prospěchu, protože já sama jsem krásná v obličeji i po těle. Jde tu o jiné lidi. Například moje sekretářka si myslí, že je krásnější než já. Na plesu v opeře dokonce pokukovala po mém manželovi a drze snědla všechny bílé lanýže, které miluji. Teď bude mít utrum.“

„Jak se poznáme na ulici? Dají nám na burku nějakou státní poznávací značku?“ ptá se otřesená Jindřiška M., kterou jsme náhodně oslovili v pražských ulicích. Její argumenty však Redingová odmítá: „Ať si paní Jindřiška laskavě pořídí dobře placené zaměstnání, při kterém vůbec nepřijde do styku s obyčejnými lidmi, jako jsem to udělala já.“

Brusel už vyhlásil výběrové řízení na výhradního výrobce modrých burek se žlutými hvězdičkami v hodnotě 600 miliard euro. Vítěze vyberou úředníci pomocí obálkové metody. Tendr prostě přiklepnou tomu, kdo dá víc. „Ale nebojte se. Bereme jen o trochu větší provize než členové Mezinárodního olympijského výboru,“ dušuje se jeden z úředníků, který si nepřál uvést svoje jméno, aby pak mohl svést vinu na euroskeptiky.